Prakticky do posledí chvíle jsme s Jančou vůbec netušili, jak dopadne finální účet za naši svatbu, ale bylo jasné, že "na svatební cestu" vyrazit rozhodně chceme. Co naplat, moře to nebude, v Čechách je také krásně ;). Volba padla na Šumavu, kterou jsme si oblíbili již o dovolené před dvěma lety.
Z důvodů již popsaných jsme nemohli využít nabídky ubytování ve stejném místě jako posledně (zde jsme byli nad/...) a tak jsme zvolili finančně velmi lákavou nabídku zveřejněnou na slevovém portále Vykupto.cz.
Za 3.390,- Kč (údajně 64% sleva) jsme si pro nás dva zakoupili 5denní pobyt s polopenzí ve čtyřlůžkovém pokoji. Nejsme žádné fajnovky a tak společné sociálky po nedávné rekonstrukci na patře nám nevadí natolik, aby nám to dostatečně nekompenzoval slib bohatých servírovaných snídaní a tříchodových večeří.
Nabídka dále slibovala vstřícný personál vyhovující i vegetariánům, možnost zvolit namísto tříchodové večeře některou ze dvou lákavě pojmenovaných minutek se zmrzlivým pohárem namísto desertu, lahev vína na pokoj, společenskou místnost se SAT TV, připojení wi-fi, příjezd a odjezd dle dohody.
Fajn, zní to dobře, lokalita super, přikupujeme ještě další dvě noci za plnou cenu, aby jsme mohli pobýt týden a druhý den po svatbě vyrážíme ;)
Hned po příjezdu (v 16:30) nás zaráží fakt, že nás není nikdo schopen ubytovat, informovat "co a jak" a je nám suše podán klíč od pokoje s tím, že na večeři jsme přijeli moc brzy a kdy že odjždíme?! Cože? Na pozdrav sotva odpoví a hned se táží, kdy odjíždíme? No, tomu říkám přístup! Dotaz na náš odjezd se ostatně během pobytu opakoval mnohokrát a to přesto, že si datum zapsali na voucher ihned po jeho předání.
Najdeme si sami náš pokoj v noblesně pojmenované "horské chatě" a zjišťujeme, že zařízení je velmi skromné, na způsob chatiček dětského letního tábora. No co, za ty peníze jsme luxus opravdu nečekali. Alespoň že navzdory puchu v pokoji samotném povlečení voní svěže (mimochodem, když už jsem u toho povlečení, při odjezdu si jej ještě zaplatíte, o čemž ve voucheru není ani zmínka). Otvírám okno a pronáším památnou větu "ale je zde uklizeno", načež Janča odkládá své věci na poličku, na které jsou snad 3 cm prachu a já začínám kýchat. Na skříni to není o nic lepší a nad postelí je pavučina obdivuhodných rozměrů, z které se v noci na Janču spustil pavouk a ta následně do rána nemohla usnout. Nevím kdo z nás na tom byl hůř, ona se lekla a já se marně v chlupech na nohou snažil dohnat blechu, kterou jsem si zcela určitě napříč republikou nevezl.. ale to předbíhám.
Než se rozhodneme sami si uklidit, píšeme domů smsky, že jsme dojeli v pořádku a že máme pokojíček, z kterého nás přechází zrak...
Po úklidu marně pokukujeme po slibované lahvi vína, abychom se patřičně naladili na večeři. Nenalézáme. Na večeři dorážíme mezi prvními, ale zjišťujeme, že pro sebe nemáme žádný stůl, že nemají místo a tak nás posadili k jiné dvojici. Nu což, nevadí, ale líbanky jsem si představoval tedy trochu jinak...
Aniž by nám kdokoli nabídl pití (je neskutečné horko), je nám servírována horká polévka. Vývar kvalitní, nicméně zcela nedosolený. Co je s tou zeleninou? To je vtip? Ta nemohla projít vůbec varem... syrová brokolice v hovězím vývaru... mazec! Co bude další chod? Vařený brambor s roládou plněnou nádivkou. Zajímavé bylo, že roláda byla sice dutá, ale nádivka vůbec nevypadal, že by kdy mohla být uvnitř. No budiž, chuťově to špatné nebylo, ale rozhodně jsem se nepřecpal. Jako dezert se podával litý koláč se švestkami. Že byl vysoký ani ne centimetr a přesto zespodu nedopečený nebylo až tolik zarážející jako velikost porce samotné. Kostička o rozměru 3x3 cm pro každého musela dát při krájení opravdu zabrat! Rádoby číšnice (vždy servírující prvně různým mužům u ruzných stolů a až později jejich partnerkám), která se sama přiznala, že má být pouze u nádobí, asi viděla naše pohledy, když se za moment objevila se stejně velkým "přídavkem". Ani po odnešení nádobí ze stolu se nás na nápoje nikdo nezeptal. Odebíráme se tedy na opuštěný bar, kam za moment přifuní špatně mluvící kuchař a co že jako bychom rádi, že nemá čas a je na všechno sám. Říkám si o pivo a pro Janču bych rád Latté, které mají uvedené v nápojovém lístku. Pivo prý hrozně pění, tak to bude chvíli trvat a latté nám neudělají, protože je rozbitý presovač. Objednávám tedy Janče vídeňskou a na dotaz zda ji chci z rozpustné kávy nebo z pressa nechápavě koulím očima. Roztáči se jakási Koutská 12tka, která opravdu šíleně pění a Janče je servírována vídeň do hrnečku. Sprejová šlehačka nepřekvapí, na lžičku se musí chvíli počkat, než se umyje. Pivo je hořké tak moc, že mne přešla chuť na další (navíc čekat na dalšího podmíráka dalších 15 minut?) a Janča rádoby vídeň vypila snad taky jen ze spořivosti.
Než se vydáme zpět na pokoj, jsme opět dotázání kdy že to odjíždíme a je nám založen účet na kusu ustřižené A4 volně se válící spolu s jinými na baru. Kuchař nás ještě informuje o tom, že je rád, že jsme v pohodě, že šéfová mu říkala, že jsme potížisti a že to s námi bude těžké. Za potížisty jsme byli označeni proto, že jsme si dovolili více než měsíc před naším pobytem posunout termín našeho příjezdu o jeden den, právě kvůli zařizování věcí po svatbě a také proto, že jsme paní šéfovou požádali o zapůjčení jízdních kol (ta jsme nakonec nevyužívali, protože Janča měla problém s kolenem).
Vyděšení jdeme po večeři objevovat toalety a sprchy. Dvě toalety, široké tak akorát, že mužský musel zaujmout patřičný směr dle toho, jakou potřebu chtěl vykonávat, neb jinak se otáčel jen stěží. Ženy na tom byly o trochu lépe. Z boku toalet dvě umyvadla - tedy vlastně na chodbě. Vedle tohoto zařízení cosi velikosti poloviny "unimobuňky", rozdělené na další dvě části, přičemž v každé byl jeden plastový sprchový kout. Abych jen nehanil, zde bylo vždy čisto, teplá voda došla pouze 1x, stejně tak jako mýdlo, toaletní papír nechyběl pokud vím nikdy.
O první noci jsem již psal. Ráno jsme rozhodnutí pokoj dezinfikovat, ale prvně vyrážíme na snídani. U stolu sedíme stále čtyři a takto je to celý pobyt. Ze snídaní, které byly slibované jako "bohaté, co vám dodají energii na celý den" jsme byli po celý týden více než rozporuplní. Snad každý den na talířcích něco chybělo, spolustolujícím chybělo zase něco jiného. Jednou to bylo máslo, podruhé smažené vajíčko... bylo nám opravdu nepříjemné začínat každý den dohady s personálem, ale jinak to snad ani nešlo. Konec konců neměli jsme to tak jediní. Káva se k snídani nenabízela (jen na vyžádání) a mléko k pité nebylo vůbec. Na talířku byl občas jen jeden plátek šunky a druhý plátek smrdutého aidamu k čemuž byla čtvrtka rajčete a dvě kolečka cukety, občas i to máslo. Pečiva byl naopak dostatek a kdo chtěl, mohl si nabrat müsli a kukuřičné lupínky. Bohaté snídaně si tedy představuji jinak :(
Po třech dnech pobytu si Janča řekla o onu lahev vína, kterou jsme měli dostat na pokoj. Kuchař se nás přeptal kdy odjíždíme (po kolíkáté už?!) a následně nám oznámil, že on končí v neděli, tak nám dá víno v neděli. Do Janči vjel po nespočtu útrap spojených s ubytováním a straováním běs a padesátiletého kuchaře srovnala takovým stylem, že ten zmizel okamžitě v kuchyni a o chvilku později nám na stůl donesl 0,33 lahev teplého reklamního růžového vína... když jsme ho upozornili, že máme de-facto dva poukazy, cosi zamručel, že je prostě 1 lahev na pokoj a je jedno, jak dlouho tam člověk je, ale donesl druhou lahvinku, tentokrát teplého šampusu... Nemáme slov. Pivo dnes tolik nepěnilo, ani nebylo tak hořké, asi vyměnili konečně zvětralý sud... nebo to pančovali desítkou?
Jeden den jsme se s Jančou rozhodli, že vyražíme do letního kina. Svůj úmysl jsme oznámili personálu a tento se nás dotázal, jak se pak dostaneme do baráku, když nemáme klíče?! V deset se totiž zamyká... klíč má kuchař a majitelka. Kuchař mi ho nepůjčí, protože ráno musí čekat na pekaře a nebude mne budit a co kdybych mu ho zapomněl nechat ve dveřích ? Majitelce klíč přeci brát nebude a lidem ubytovaných na chatkách ho brát nemůže, když chodí na naše sociálky. Suše jsem mu oznámil, že tedy bude muset být vzhůru a odjeli jsme... vzhůru naštěstí v půl jedné ráno byl... druhý večer jsme jeli do divadla již bez reptání :).
Jednou se nám stalo, že pro nás neměli večeři, že prý jsme jim řekli, že budeme jíst jinde a že jsme jim prý taky ještě nedali voucher. Janča to opět s nervy nevydržela a proběhla další hádka s kuchařem ve stylu té první. O chvíli později jsme měli večeři i s omluvou, nicméně ti co přijeli dnes, dostali večeři, kterou my jsme měli včera... slečna nechápavě pohlédla na kuchaře, cosi si nepěkného řekli a ráno byli čerství spolubydlící pryč... i takhle se dá vydělávat, že?!
Ale to my zase ne, Šumava je krásná, počasí bylo báječné a tak si to pubudeme do posledního dne.. na tom špatném bylo dobré to, že se neznámí lidé družili tak nějak přirozeně, protože měli o čem debatovat :D
Kdybychom to nezažili, nevěřil bych tomu, ale o dva dny později jsme byli opět bez večeře, tentokrát na nás prý prostě zapomněli. Ptám se "servírky" co s tím hodlá dělat a ona že prý neví. Janča se už jen trpce směje... v tu chvíli klidně ale rázně "servírce" vysvětlím, že já to tedy vím, že odejde do kuchyně a připraví nám spolu s kuchařem minutku.. Prý neví jestli to půjde. To už jsem rozčilený a oznámím jí, že to prostě půjde!, načež ona mizí v kuchyni. Za dvacet minut máme na stole plátek jakéhosi masa a k tomu americké brambory v kvalitě nejvýhřevnějšího černého uhlí. Nemám slov a protože máme minutku, očekávám poháry. Kousek nanukového dortu v té nejmenší skleničce co našli (s nádobím byl pořád problém - pořád nebyly lžičky - "tu si necháte i na to kafe, že ano?", příbory JEDNOTA, talíře každý jiný) jemně posypaný ovocem, přestříknutý šlehačkou ze spreje a posypaný lžičkou kakaa... :D, ale abych jen nehanil - guláš udělal kuchař lepší než v jídelně v Klatovech a domácí housky byly naprosto výtečné!
Poslední večer si chci nechat sečíst účet, ale paní majitelka nikde. Sčítá mi ho tedy kuchařka (ta polévky uměla) a ráno, v den odjezdu se mi marně snaží vysvětlit jeho navýšení - nakonec se dopídíme onoho poplatku za vzdušné a povlečení :D ... "horská chata!" Pche! A to má paní majitelka na nástěnce ještě vyvěšený letáček, že ubytovaným na voucher je přičítána 10% přirážka kvůli zvýšené sazbě DPH ! To na nás naštěstí nezkoušeli, jinak bych odjel bez zaplacení...
A co ta wi-fi? Peklo, většina lidí se nepřipojila se svými tablety vůbec, já s noťasem ano, ale nesmělo se s ním ani o kousíček hnout :D. Jo a ta společenská místnost se SAT TV, tak ta byla přímo v oné jídelně hospodského tipu a sloužila výhradně pro kuchaře, aby mohl koukat na fotbal, jinak nikdy nic.. (ale to nám nevadilo, na dovolenou nejezdíme kvůli televizi, ani kvůli satelitní).
Spoustu zážitků jsem ještě opomněl, ale ty nejzajímavější jsem rozhodně zmínil. Sečteno a podtženo, je smutné, že dle slov okolních hoteliéru takto "Papírna" funguje již několik let a ostatní kvůli ní pomalu, ale jistě krachují. Nechápu, jak v dnešní době takto může někdo podnikat a ke všemu poměrně úspěšně. Na kdejaké ubytovně jsem ve své době bydlel kvalitněji, tak jako tam se ke mne coby k zákazníkovi ještě nikdo nikdy nechoval a tak nechávám na zvážení, zda chcete někdo něco takového zažít. Pokud ano, "zažijete reálný socialismus ve své nejryzejší syrovosti"... jak bylo napsáno v jedné recenzi, kterou jsem si ale našel až po našem návratu...
Tak jako tak, na naši svatební cestu rozhodně nezapomeneme :D