Článek Sen o mamince
Komentáře k článku: Sen o mamince
newold®blbne.cz: Pár dní před tím, než... než jsi mě mejlem oslovil, jsem viděla film. Už ani nevím jaký. Ale mnohokrát jsem si na něj během naší komunikace vzpomněla. Tedy, jen na jednu větu z něj, ostatní děj se mi z hlavy snad úplně vykouřil.
V tom filmu mladému muži zemřela maličká dcerka. On se šíleně trápil, plakal, navštěvoval psychologa. A ten mu řekl právě onu větu, která se mi vryla do paměti: "Je to jako amputace. Přežiješ to, ...ale už navždy budeš jiný." 
...
Na zádech spát taky neumím. A Ty bys neměl ani jako opilý, je to nebezpečné. Koukej spát na břiše, s jednou rukou na zemi - uzemníš se a svět se s Tebou přestane točit. Mám to vyzkoušené. 
...
Myslím na Tebe. 
davidhavel: Ahoj Renčo, chtěl jsem Ti napsat mejl, dřív než napíši tento článek, ale člověk míní... Každopádně znovu a opakovaně děkuji za vše a rozhodně se tím co se stalo netrap, prosím! 
Ten film je mi podle popsané scény a hlášky povědomý, ale nevím... povíš? Já velmi vysoko oceňuji film "Jak přicházejí sny". To jak je tam vykresleno "nebe", které si po smrti můžeme doslova vykreslit dle svých představ a zároveň to, jak je dokonale vystižena stísněnost, beznaděj a nekonečnost utrpení v celé své hrůznosti "pekla" mne fascinuje. Film, který jsem chtěl mamče pustit a nestihl jsem to... Jen doufám, že ona umí malovat a že onu beznaděj necítila moc dlouho 
PS: ležet, natož spát na břiše? to jsem neuměl dlouho asi ani jako novorozenec, bych se hned udusil 
Radši budu pít zase "jen s Mírou" 
mirka ch.: Puvodne jsem chtela reagovat tady, ale nakonec by to byl docela dlouhy prispevek a tak ho mas na mailu. Psala jsem i Lucce, mam vas totiz rada oba a chci, aby se veci srovnaly (vic v mailu)..
davidhavel: Ahoj Mirko! Tvůj mejl mne velmi zasáhl (vůbec ne ve špatném slova smyslu). Překvapilo mne, jakou už jsi získala životní modrost a snad se všemi Tvými větami mohu jedině souhlasit. Moc Ti za ten mejl děkuji, snad se rozepíši později v soukromé odpovědi, ale nebylo to snadné čtení, natož jednoduché myšlenky (o to víc si jich vážím!) a tak si nejsem jist, kdy budu ochoten se tak hluboko a v jaké míře těmito tématy zabývat. Vím, že to chápeš a že se nezlobíš a já ještě jednou děkuji! 
PS: co děti? Daří se jim dobře? 
inenaso: Když mi maminka zemřela, strašně jsem se trápila a dlouho, dlouho jsem si dávala vinu za její smrt. Když už to bylo k nevydržení, měla jsem také sen. Přišla za mnou a řekla: - "Dítě, nemůžeš se tak trápit, pojď, já ti ukážu, kde dnes žiju," a šly jsme spolu, ona byla mladá jako jsem byla tehdy já a velice krásná, přišly jsme na jakýsi svah, byl celičký z růží a ty byly rudé, dole tekla stříbřitě řeka. Byl to neuvěřitelně živý sen a já si ho v paměti uschovala jako poslední její dar. Takže i já mám své mamince zač děkovat.
davidhavel: Jak si můžeš dávat vinu za její smrt? 
Odpovídat nemusíš.. Každopádně Tvůj příspěvek mi velmi připomíná určité pasáže výše zmíněného filmu 
Kéž by to tak bylo
inenaso (nena): Dávám a nikdo by to nepochopil. Byli jsme rodina, kde se slovo bralo jako zákon. Slib jako něco, co se nikdy nesmí porušit, žena nosila zástěru, aby kryla mužovy přestupky atd. A já jsem nedokázala zakrýt to, že když jsem čekala své první dítě, našla jsem jeho tátu na kolenou před jinou. Rok jsem mlčela, vlastně jsem to nikdy našim neřekla, ale odešla jsem od něho. Maminka neunesla tu "ostudu" a měla mozkovou příhodu, za pět let nám zemřela a já cítím stále vinu i když mi odpustila. Nechci to dál rozebírat, dnes se nestydím za to, že jsem se rozvedla, ale za to, že jsem si ho vzala, když jsem to tušila. Měl tvářičku Alana Delona a já miluju krásu. 
davidhavel: Nepřísluší mi to komentovat, plácnul bych něco, o čem vím prd a vyznělo by to jinak než to myslím... Každopádně děkuji za příspěvek (fakt jsem si ho ale nijak nenárokoval!) a jsem moc rád, že je na konci onen smajlík 
Přeji krásné ráno, ačkoli u nás tedy krásně vůbec není 
davidhavel: Můj mozek: "včera jsi viděl scénu v Mentalistovi, kde je jeho ženě po smrti dobře a na svoji smrt si vůbec nepamatuje. Na svůj někdejší život vzpomíná jako na sen... Janča si koupila nový mobil, na starém si nedávno stěžovala, že se jí změnil sám od sebe pozdrav... ty jsi si dal jako podklad displeje mobilu fotku rozesmáté mamky, kterou jsi vzal k narozeninám na bobovou dráhu" Proč to píši? Dnešní sen byl překvapivě jednoduchý: držím v ruce mobil, zapínám ho a je tam napsáno "...odpouštím Ti". Občas to tak i cítím... na druhou stranu si říkám, co jsem mohl udělat jinak 
mirka ch.: Davide, odepisovat v zadnem pripade nemusis. Ber to tak, ze jsem jen hodila nejake sve nazory do "placu" a ze se s nimi ted ztotoznuju (nazory se s vekem meni, proto radeji pisu ted). Moje deti jsou chvala bohu v poradku (tuk, tuk) a ja se snazim byt v klidu, at uz pro sebe, tak i pro okoli. Preju ti, at se zacne darit lepe a jsi porad takovy kamarad, jako ted