Článek Psáno maminkou...

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Psáno maminkou...

18. 12. 2013 - 09:47

anuska: ty čoveče, nevím, co ti na to napsat. To, že to pročítáš, pomáhá ti to, a nebo se jen zbytečně deptáš? (myslím vše v dobrém, neber to nijak zle ode mě).
drž se

---
ronny.pise.cz

18. 12. 2013 - 10:38

davidhavel: Lépe, než že mám pocit, že jsme tak alespoň trochu víc spolu to napsat asi nedokážu Na druhou stranu ty sms právě z mobilu postupně mažu, abych musel jít dál... Tvoji úvahu naprosto chápu a beru ji v dobrém, díky .

---
davidhavel.pise.cz

18. 12. 2013 - 12:05

lentilka®sdeluje.cz: Nedávno mi taky umřel hodně blízký člověk. Sms od něj mám a občas je čtu. Jsou o takových běžných banalitách, pokaždé si uvědomím, že jeden fakt neví dne ani hodiny a že by si měl vážit každé chvilky…

---
lentilka.sdeluje.cz

18. 12. 2013 - 12:48

davidhavel: Já vím, četl jsem, snad i komentoval.. nebo jsem na to neměl sílu . Slova která píšeš člověk bere "banálně", dokud se se smrtí nesetká v hodně blízkém kruhu, pak je terpve docení a pochopí. Přesto, nebo možná právě proto mám teď problém si ony kouzelné chvilky užívat, každý můj úsměv a záchvěv radosti vystřídá prakticky ihned strach z toho, že to bylo dost možná naposledy.. a k slzám, které nejsou štěstím, ale obavou že už to takové nikdy nebude, mám každou chvilku velmi, velmi blízko. Pokud člověk není "špalek", život fakt není peříčko

---
davidhavel.pise.cz

19. 12. 2013 - 18:49

mirka ch.: Chapu te. Jeden znamy z meho okoli zazil (a vlastne porad proziva) peklo na zemi, kdyz jeho pritelkyne mela autonehodu. Mela tezce poskozeny mozek a upadla do komatu. Byla v nem asi dva tydny (nevim presne), to, co on a nikdo (krome doktoru) netusil bylo, ze az se z komatu probere, tak to bude cizi clovek, s uplne jinou povahou a s mentalni a fyzickou retardaci. Kdyz se probrala, tak neumela mluvit, zavrit pusu (porad ji tekly sliny), neumela chodit atd. Vsechno se ucila znova jako batole. Ted uz "chodi" a "mluvi", ale tyhle schopnosti odpovidaji tak 2letemu decku a lepsi uz to nikdy nebude. Vubec nevi, ze ten, kdo ji je porad nablizku, je jeji pritel a rodina. Proc to pisu je, ze ten znamy porad vytacel jeji cislo, aby spadl do hlasovky, kde mela namluvenou hlasku jeste z dob pred nehodou. Mela tam normalni hlas. Je to jeho jedina vzpominka (videa spolu nemeli) na jeji hlas a osobnost. Myslim, ze je na te hlasce zavisli...

21. 12. 2013 - 08:41

davidhavel: Hrozné , ale naprosto rozumím Děsně jsem se bál, že mamča umře a zcela sobecky toho, co bude následovat. Nicméně ještě víc, a chci věřit tomu, že toto byl právě ten nesobecký postoj, jsem se bál toho, že by mohla maminka dopadnout takto, nebo ještě hůř. Jsem přesvědčen o tom, že smrt blízkého člověka extrémně zarmoutí pozůstalé, ale "neublíží". Naopak pro dotyčného to v některých případech může být právě naopak, ač to zní hrozně Tvému známému přeji pevné nervy a duševní zdraví

---
davidhavel.pise.cz

22. 12. 2013 - 20:08

tenisák z livu: Popravdě, nevím co na to říci. Tak raději mlčím