Už jsem se zmiňoval, že mám v práci moc zajímavého kolegu ; je tak nevšední, že jsem od něj dostal dokonce básničku :)
Krátím si život dlouhým dnem v práci,
mimo skutečný svět, mimo toleranci,
abych se uživil a směl do ní zase,
krátit si bytí v pochmurném čase.
Krátím si život a nevidím sebe,
to které zrodilo jak mě, tak tebe,
a místo Boha, pro prachy žiju,
na venek radost, uvnitř však hniju.
Co je to za vesmír, ve kterém může,
pár lidí druhé, jak otroky držet,
pod nadvládou mysli nasáklé jedem,
proč mám žit s tím vším a nemám být jeden?
Proč kráčet tím světem, když málem kam není,
když krásy jsou skryty za utrpení,
co uměle vyvolal jakýsi systém,
co nevznikl v duši, ni v srdci čistém.
O.P.
Když to jen trochu jde, hodně si povídáme. Myslím, že O. P. má dar číst lidi, dar naslouchat, vcítit se, pochopit uvažování jedince a nabídnout mu alternativy řešení. Myslím, že mě má přečteného moc dobře. Tato básnička je právě výsledkem jeho poznání mé osoby a jedněch z témat našich rozhovorů.