vojtahavel: Taky bych se chtěl hlavně teď o adventu zase stát malým klukem. Aby za mnou přišli čerti s Mikulášem, abych mohl na mikulášsko-čertovský rej, abych zase s mámou poslouchal koledy, pekl cukroví, zase jí sedl do čerstvě namalovaných perníčků ...
Je hrozně smutný, jak se z malého človíčka, který všechno tak nadšeně zkoumá a na všechno se těší, postupem věku stává větší a větší kámen :/
Ale jak se říká, Vánoce jsou čas rozjímání a asi i takové myšlenky člověka napadají, tak si je nezakazujme a snažme se těšit ze všeho okolo, jak jen můžeme. Dokud můžeme.
davidhavel: Je fajn vědět, že mi rozumíš . Včera jsem držel v ruce elektrický svícen co jsem dostal od mamči, elektrické svíčky, co naši dávali na stromeček... říkal jsem si, kolikrát měli oni tyto věci v rukou a přáli (si - nám), aby byly klidné a krásné Vánoce, aby byly jejich děti šťastné a spokojené. Nějak rychle se ta karta z dítěte na rodiče přetočila, což by mi nevadilo, neuvědomovat si tolik pomíjivost okamžiků a konečnost našich fyzických existencí na tomto světě, spolu s nemožností s tím cokoli udělat. Máma mi moc chybí a táty je mi tak líto, že žije jak žije..
lentilka®sdeluje.cz: Teda Davide... Ty fotky jsou perfektní. Zase jsem malá a musím zaklonit hlavu, abych viděla ty ozdoby ve výloze a rozechvívá mě pocit těšení a nedočkavosti...
To už jsem nezažila několik let. Díky.
davidhavel: Technicky vzato jsou ty fotky naprosto hrozné, ale o to víc mne těší, že na Tebe zapůsobily tak, jak píšeš. Já děkuji za tak krásný komentář