Svátky nesvátky, Bohužel musím konstatovat, že někteří lidé by měli místo hlavy nosit svůj pohlavní orgán. Dnes jsme byli dokoupit co je třeba na štědrovečerní tabuli. Zánovně otevřený Kaufland praskal ve švech, zaparkovat se dalo jen tehdy, když jiný místo opustil. Uvnitř lidí jako... no, podstatně méně než na tradičních vánočních trzích na Úštěku (letos se to fakt skoro nedalo!), ale všichni se k sobě chovali ohleduplně, slušně, kyselé obličeje byly vidět jen na zákaznících, nikoli však na personálu, který téměř uvěřitelně po tisícíprvé přál "pěkné svátky".
Když jsme vyšli před obchoďák a přeložili nákup do auta, povedlo se nám na druhý pokus vyjet z řady (lidé s nákupními košíky neřeší couvající auto). Ujel jsem sotva pět metrů a v mém pruhu stojí nešikovně zaparkovaná Octavia Combi (nejméně o půl metru mohla být více vepředu) a za ní stál manželský pár, který v klidu vykládal svůj nákup do kufru tak, jako my před chvílí. Vlastně ne tak. Jinak.
Když vykládám nákup z vozíku do auta, vozík mám napříč, tedy tak, aby netrčel do cesty a nikomu nepřekážel. Ne tak onen pár s nešikovně zaparkovanou Oktávkou. Objet je druhýj pruhem? Nemožné.. "masér" v tatíčkovském bílém džípu s patřičným výhledem suveréně stál na svém místě, bez hnutí, vědom si své neodstrčitelnosti.
Poslední dobou jsem dost popudlivý a výbušný, lidská omezenost a bezohlednost mne vytáčí jak nic jiného, asi právě proto, že je jí tolik a člověk ji potkává na každém druhém kroku. Navzdory tomu se snažím být za volantem maximálně v klidu, být ohleduplný, ba i galantní. Možná právě proto, že mi toto chování na silnici tak hrozně chybí. Jako by si každý v autě připadal nepřemožitelný silou stovek koní, disponujících skrz svou plechovku.
Sedím, počítám do deseti. Počítám do dvaceti. Čekám, který z oněch dvou chytrolínů si uvědomí, že vytvořil nehybnou překážku, která nemá na cestě co dělat a pohne se. Vydržím to "dlouhou" půlminutu, za kterou sklízím překvapivý pohled své manželky. Netroubím, nenadávám, ale když se nic neděje, začnu se cpát blíž a blíž, mezi oba blbouny tak, aby alespoň jednomu došlo, že má s sebou cuknout, o kousek!
První to paradoxně pochopí řidič džípu, ačkoli mu to trvá dalších 15 sekund, hne se. Hne se řidič, který vlastně nemusí, blokuje svůj pruh, v kterém nikomu nevadí...
Velmi těsně a s maximální opatrností objíždím pár od Oktule, a asi právě proto začne "on" rozhazovat vůči mně rukama. Chlápek přes 40, arogantní debil od pohledu, což jen podtrhuje skutečnost, jak stojí jeho auto, jeho vozík i on sám.
To už to nevydržím... stahuji okénko a zeptám se ho jízlivě, jestli by si příště nechtěl ten košík dát za auto napříč, aby se kolem něj dalo jezdit... z jeho afektovaných slov jsem pochpil že nechtěl, že všichni jsou blbci jen on je inteligent (když tak o tom přemýšlím, do této role se nyní pasuji já :D) a tak si může dělat co chce...
Nevydržel jsem to...
Než jsem pokračoval v jízdě (dalších pár metrů), stihl jsem vybouchnout a vypustit tu nastřádanou páru, přičemž jsem ho označil obdobně jako on mě, za pohlavní orgán s kterým nemá cenu diskutovat.
Škoda, že č.ráka takoví lidé nemají místo hlavy, alespoň by bylo vidět, čím myslí.
Ono se ale Bohužel není čemu divit, že jsou tací mezi námi. S Jeníkem jsem byl předevčírem v dětské herně. 21měsíční dítě dokáže (po pěti, deseti vysvětleních) pochopit, že za zákazovou značku umístěnou na podlaze, se na odstrkávadle nejezdí. No jo, ale co mu mám odpovědět na tázavý pohled, že děti jiných rodičů mohou?? Že je někdo arogantní č.rák mu (zatím) říkat nebudu.
Klidné Vánoce strávené s příjemnými, klidnými a ohleduplnými lidmi přeje David.