Víkend jsem proskuhral s kolapsem bederní páteře. Injekčně aplikované oblbováky standardě píchané po operacích nezabraly, ani dříve úspěšný Tralgit, tentokrát umocněný Paralenem se neosvědčil, o "psí dečce" kombinovaé s hřejivou náplasti nemluvě. Se slzami v očích jsem pořádal závod s 9 měsíční dcerkou "kdo dřív přeleze byt", a zatímco ona se bavila, mně docházelo, že se stejně na wc nevyšplhám. K nepochopení synka (3 roky), jsem tak musel použít jeho nočník.. naštěstí jen na malou...
V pondělí jsem si vzal z práce volno, abych měl šanci se rozhýbat a doma podělat to, co bylo v plánu na víkend. Dnes nafetovaný kdo ví čím vším, vyrazil jsem zcela nepostradatelný zastupovat svoji vedoucí. Práce šla překvapivě dobře od ruky, záda se držela, tedy držela udržet v netuhnoucí permanenci. No a pak to začalo...
Přečetl jsem si jedno zcela nesmyslné nařízení úplně jdoucí proti smyslu dřívějších opatření, dozvěděl jsem se, že slíbené povýšení se patrně nebude konat, tudíž zůstanu "slečnou pro všechno" na místě a funkci, kde jsem. Navíc, pokud by mne čistě náhodou opravdu povýšili, finančně bych si navzdory slibu nepolepšil.. Nu, jak jinak. Vlastně to zatím bylo "jedna paní povídala", ale zrovna proto to může být tak i onak a ač chci doufat v lepší, počítám s horším tím stávajícím.
Když padla, vydal jsem se domů.. cestou se mi po relativně dlouhé době v přístrojovce auta rozsvítilo zase to zpropadené grilov/..... zastavil jsem se na nákup, kdy mi vozík nenaváratně požral krásný stříbrný, dlouho opatrovaný žeton a nakoupil jsem nezbytnosti dle přání mojí zákonité choti. Domů jsme dorazil bez peněz, patřičně rozladěný a unavený. Nechtě jsem ignoroval moje usměvavé a z života se radující dětičky, přičemž starostlivou ženu jsem pod banální záminkou poslal regulérně do prdele v duchu hesla "buzerují Tě, tak si taky zabuzeruj, jinak se Ti to usadí na játrech". Šel bych se spláchnout...
