Neoslavíme 50

Neoslavíme s mamčou její 50tiny. Nemohli jsme oslavit ani 49... Chtěl jsem jí koupit 50 růží... 50 růží, u kterých by jen ona chápala, že je to vzpomínka i na její maminku a o to větší by z nich měla radost. Chtěl jsem mamče zařídit parádní oslavu s širkou rodinou, se spoustou přátel a známých, oslavu, kvůli které by se ona nemusela vůbec honit, oslavu, na které by se bavila, na které by ostatní, jak bylo jejím zvykem, bavila. Oslavu, pro tu úžasnou ženu, která nás nosila pod svým srdcem a do poslední chvíle ve svém srdci. Pro maminku, které jsem ne vždy rozumněl a ani ona mně ne, ale s kterou jsme se přesto měli bezpodmínečně rádi. 

Chtěl jsem se svými sourozencemi koupit mamince dovolenou u moře, u moře, které nikdy neviděla... Nic z toho se již nestane.