Svěrák s Uhliřem zpívají "neopouštěj staré známé pro nové". Člověk si ale s přibývajícími léty (začínal jsem zde psát před 13 roky!) víc a víc uvědomuje, že čas neskutečně letí. Ruku v ruce s tím stejně tak zrychluje doba a přijde čas, kdy náš čas nebude oné době již stačit (a jednou nebudeme my stačit času).

Většina z nás nemá čas číst, natož psát sáhodlouhé články, někdo nemá čas psát vůbec a tak "pouze" fotí (Instagram), jiný se zkouší vejít se svými sděleními do předem daného počtu znaků (Twitter). Jak jste si mohli všimnout, vyzkoušel jsem obé a jednu z platforem využívám méně sporadicky, než tu druhou, abych ještě koketoval se stavy ve WhatsApp-u (kam se poděla doba e-mailů?), od ktérého se nyní skupinově utíká, protože visionář pronesl, že je čas na změnu.

Nemám rád změny a rád se vracím ke kořenům. Možná i proto, že ve svém osobním životě jsem nenašel takový klid, jaký bych si přál a to poněkud paradoxně vůči tomu, že času mám vícero, než kdy dřív, za což jsem upřímně velmi rád. Díky tomu jsem již  nějakou dobu koketoval s myšlenkou vrátit se sem, na píše.cz. Do ospalého světa blogů s leskem zapadaným prachem, do místa klidných vod a mírných vánků, nekonfliktní zaprášené knihovny, kde každý má svůj kout, který když se druhému nelíbí, tak prostě popojde bez řečí dál a usedne s jinou knihou v ruce do jiného křesla. Vrátím se zpět ke kořenům své virtuální socializace.