V roce 1998 se zabili máminy rodiče v autě, na Dušičky jsem ji pak  vozíval leta já..

Tato fotka je z cesty v roce 2008

V roce 2013 maminka zemřela

Jak už jsem zde nejednou zmiňoval, v práci mám tu čest sedět ještě pár dní v kanceláři s velmi zajímavým člověkem. I moji ženu, prostřednictvím mého vypravění o něm, zaujal styl jeho přemýšlení a tak mi pro něj dala "záludnou", téměř nerudovskou otázku. Co bylo dříve, vejce nebo slepice?

Není intimnějšího doteku, než je pohlazení. Pohladit nemůžete jen tak někoho. Kolem "jen tak někoho" projdeme, možná si onoho člověka všimneme, možná mu věnujeme jednu dvě myšlenky, ale nic víc. Další stupeň je někdo, s kým se pozdravíme. Upřímně nebo nadšeně pozdravíme člověka, kterého máme již rádi. S člověkem, ke kterému máme respekt nebo jiný hlubší cit, podáme ruku. Hodně upřímným projevem náklonnosti je objetí, ale toho již muži až na výjimky nejsou moc schopni, zejména ne mezi sebou. Pomyslnou špici projevů sympatií ve smyslu letmé pusy, pusy nebo polibku nechávám záměrně prozatím bokem, ale pohlazení... Koho opravdu pohladíte?