SMSka pro maminku

22. září 2013 | 04.30 |

Tolik bych Ti toho chtěl říct, tak rád, bych při pohledu na mobil viděl Tvoje číslo... "volaný účastník je již více než 14 dní nedostupný"... spíš, stále spíš. Jsi naše "Růžová Helenka", pronesla trefně Tvoje kolegyně, však Ty víš, která. Je mi hrozně smutno. Děsně moc! Asi nikdy v životě jsem se necítil tak zoufale osamělý, jako od předminulé neděle a to navzdory tomu, že začínám v nové práci, kde je tolik tváří! Představ si, že v jedné kanceláři nás sedí 40! 38 ženských, jeden chlap a já :) Fakt mazec. Mazec, ale zdaleka ne takový, jako ten Tvůj. Do noci jsme tancovali, popíjeli, debatovali a smáli se a o pár hodin později, místo toho, aby jsme se vzbudili s mírnou kocovinou, jsem Tě již vzbudit nedokázal.. 

...od Té chvíle svádíš svůj nejtěžší boj v životě, vyhrála jsi nad tou s kosou již 70krát!, ale pustit Tě ze svých pařátů nechce... Jsi už na třetím oddělení, máš za sebou leckterá vyšetření, všechny orgány, které selhaly se vzpamatovávají, ale Ty stále spíš. Nás nejspíš nevnímáš, možná je to tak správné, ale já mám spíš pocit, že nás, i život, ten jediný, který my známe, od sebe odháníš. Chtěl bych Ti pomoci, tak zoufale moc!, tohle jsme nikdo nečekali a takhle přežívat dny, týdny jsme nikdo nikdy nechtěli,... tím méně Ty. Nemám ztrácet naději, nemám přestávat věřit, mám se soustředit na novou práci, chtěl bych se věnovat své ženě, která čeká mého syna, ale nemám energii vůbec na nic. Ploužím se jako tělo bez duše a úsměvy na tváři jsou strojeným překvapením pro mne samého. Chci, hrozně moc Tě chci zpátky, potřebujeme Tě tady a ještě dlouho budeme potřebovat! ... když nemůžu denně pohladit Tebe, hladím Tvoji košili, která nám spolu s dalšími věcmi zůstala na věšáku, když Tě v kritickém stavu odvážela záchranka... už přestává vonět... ne neboj, nestal se ze mne fetišista, jen si připadám jako v Pelíškách... potřebuji Ti říct, jak mne ta nová práce děsně ničí, protože ničemu nerozumím a je toho tak zoufale moc, potřebuji Ti říct i to, že jsem zvládl už první písemnosti, ale vlastně ještě nevím, jak moc dobře nebo špatně.. je toho tolik, o čem bych si s Tebou chtěl povídat, ale když stojím nad tou postelí v nemocnici, mezi těmi všemi přístroji, které Tvé tělo udržují více v tom našem světě, než na té druhé straně, tak mám v hlavě duto, v ústech sucho a krk i žaludek strachem sevřený. Vždycky jsme si měli co povídat, vždycky byla spousta legrace, navzdory tématům, ale věř, že mluvit a nedočkat se odpovědi, je pekelně těžké.  Mám strach, že už Tě nikdy neuslyším vtipkovat, že už se spolu neprojdeme Dešovem, mám strach, že to tady bez Tebe nezvládnu, tak moc mi chybíš! A přesto vím, že se život nezastavil a já taky ne.

Bráchovi pomáhám jak můžu, ačkoli on toho už moc nepotřebuje, přesně jak jsem Ti říkal, ať ho necháš dospět... stačí mu střecha nad hlavou a kus žvance, prostě je z něj kus chlapa, ale máma, ta mu chybí, stejně jako nám všem...  se ségrou se nesmyslně hádáme, tak jako vždy, s Jančou je to pořád jednou dole a jednou nahoře, prostě itálie z Choratic. Kolik je to znaků? nacpu to do dlouhé sms? Mám Tě moc rád a vím, že nikdy nikdo mne nebude mít tak rád, jako máš ráda Ty mne. Pouto, které nic nemůže přetrhnout... ani ta svině s tou kosou ne! Chybíš nám, vrať se, vzbuď se, prosím! 

Maminka


12. října 2013 - Ahoj, poradíš mi, jak se perou záclony? Nikdy jsem žádné neměl a ty co teď máme už viseli v okně půl roku, tak jsme je sudnali a nahradili dlouhými s toužebným přáním, aby teplo tolik neutíkalo ven, blbost, co? :) Ale jak na to praní? David.

17. října 2013 - nemůžu dospat, musím Ti napsat... všemožné formální dopisy jsem Ti psal vždycky já... tentokrát píši neformální smuteční řeč... Kurva! proč?!!!! :((((

17. října 2013 - tolik bych Tě chtěl obejmout!!!! Víš, jak moc mne mrzí, že jsem Ti tohle nikdy neřekl? Že jsem Ti ani neřekl, že jsem "to" někdy napsal?!  Nikdy jsi to tak neměla šanci číst... Božínku! Tohle je k uzoufání, proč, proč mi Tě sebrali?!!! Nééééééé :(((( Já tohle kurva nechci, takhel to být nemůže, nemá! Je to moc moc brzy!! Kurevsky moc, do hajzlu!!! 

21. října 2013 - tak moc bych chtěl přijet za Tebou, na kafe... na deset, patnáct minut, hodinu a nebo neodejít nikdy... "... snad couvám zpátky a plýtvám řádky co řvou, že už mi doma neotevřou !" :-´(((( !!!! Dnes jsem poprvé sám, od doby, kdy jsi "onemocněla"... mám pocit, že se mi srdce rozpadlo, to zpropadené srdce... nemůžu přestat myslet na tu příhodu, kterou jsi mi poměrně nedávno vyprávěla, jak jsi se bála, když jsem Ti coby nemluvně prakticky umíral v třebíčské nemocnici, jak jsi tomu odmítala uvěřit, jak jsi to to nechtěla a nemohla vzdát... a já to vzdal, já to vzdát musel... a teď tu procházím Tvé věci, hrabu se v Tvém soukromí a zjišťuji věci, před kterými jsi nás všechny chtěla chránit... připadám si jako zloděj... promiň, prosím. Promiň mi všechno, co jsem Ti kdy provedl... prosím! ... Víš jak je dneska krásně? Proč nemůžeme sedět někde v parku, proč musím být sám?! :-´(((( Maminko!!! 

22. října 2013 - stydím se, než jsem dojel do práce, snad dvacetkrát se mi zvedl žaludek a nebýt toho, že jsem posnídal pouze kávovou lžičku čaje a prášek na tlak, zřejmě bych ohodil spolucestující... v práci se mi roztřepali ruce takovým stylem, že jsem odmítl zasednout za svůj stůl a jel si pro neschopenku.. cpu se Dithianedem a Zolpinoxem, snad to i trochu pomáhá, ale ne tak moc, jak bych čekal...

23. října 2013 - našel jsem konečně nějaké Tvoje pasovky, vím, že jsi je neměla nikdy ráda, ale přesto, postavil jsem ji vedle svíčky umístěné v solné lampě... jsi mé věčné světýlko (na konci tunelu...). Chybíš mi den za dnem víc... Vojta šel dnes poprvé do školy, nepochybně to zvládne lépe než já... Ty svině ve špitálu nám nevystavili doteď Tvoji neschopenku, člověk aby řešil pořád nějaké sračky, no, alespoň nezbývá tolik času na trápení a tupé zírání do zdi... s velkou úlevou jsem včera pomáhal Janče roznášet volební lístky, bylo krásně... tedy navenek... Moc tu chybíš, všem! Na pohřeb Ti přišly i ty dvě čičy, co jsme je měli oba tak rádi a já jsem přesvědčený, že spolu s Tvými tajemstvími, která jsi před námi pečlivě střežila, Ti pomohli tam... Je tu smutno maminko, moc smutno.

- dnes jsem opisoval data narození (a úmrtí) svých předků z rodokmenu, který jsi se mnou před pěti lety zkoušela sestavit, na Dušičky, v Dešově, před usnutím... kdo jiný by to teď měl hlídat, když né já... Zdenka, tvá sestra, má dnes narozeniny... co jí tak asi mám napsat... popel přivezeme rozsypat v neděli? To je velmi černý "humor"... snad seženu ty bílé rukavice a rádoby slušnou lopatičku... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Moderované komentáře

RE: SMSka pro maminku epona 09. 10. 2013 - 17:01
RE: SMSka pro maminku irena s. 09. 10. 2013 - 20:26
RE: SMSka pro maminku zlomenymec 09. 10. 2013 - 20:28
RE: SMSka pro maminku apok@lypsÍk 09. 10. 2013 - 21:23
RE: SMSka pro maminku newold®blbne.cz 10. 10. 2013 - 07:02
RE: SMSka pro maminku davidhavel 12. 10. 2013 - 08:44
RE: SMSka pro maminku newold®blbne.cz 14. 10. 2013 - 09:55
RE: SMSka pro maminku tales 18. 10. 2013 - 11:05
RE: SMSka pro maminku mirka ch. 18. 10. 2013 - 15:46