Ani zdaleka ne za rok jsme kupovali kdo ví kolikáté botky pro Jeníka.. bačkůrky na první krůčky stály cca 200,- ; kožené botičky se zdravotní stélkou, které šly nasadit na Jeníkův vysoký nárt stály ve specializované obuvi téměř tisícovku... ; v létě byly potřeba sandálky, jejichž cenu jsem snad radši zapomněl. S příchodem dešťů se sehnaly holinky, naštěstí za méně než 200,- ; spolu s ochlazením jsme zjistili, že bačkůrky už Jeníkovi nejsou.. 120,- v obchoďáku, fajn. Bohužel mu už nejsou ani ony kvalitní kožené botky ze specializované obuvy a tak z nutnosti vítězí botky zakoupené v obuvi masově prodávaná za "pouhých" 700,- Budeme doufat, že Jeníkovi nezakládáme na deformity chodidel... a proč o tom píši? No, jen proto, že  já osobně mám boty za 800,- na dva roky a nosím je téměř denně a tyhle máme... maximálně než začne mrznout a sněžit :-? Na jaře už je Jeník totiž s největší pravděpodobností nenazuje.

Oslava narozenin se velmi vydařila a řekl bych, že tentokrát byli spokojení opravdu všichni :)

Děkuji !

PS: poslední hosté odcházeli úderem 20 hodiny, jen náš Jeník odmítal přestat "pařit" před 22 hodinou :D

Náš vztah byl vždy poměrně složitý. Věkový rozdíl dva a půl roku a opačná pohlaví, zcela rozdílný způsob myšlení, prožívání a sdílení zážitků a nakonec i priorit. Přesto byly chvíle, kdy jsme byli rádi, že se máme, nemuseli jsme si to říkat, prostě to tak bylo. Nicméně jedinou naší skutečnou spojnicí byla zřejmě pouze naše maminka. Už když ležela v nemocnici, nebylo to mezi námi jednoduché, snažil jsem se to přičítat stresu, který jsme prožívali, ale moje racionální já mi říkalo, že to už lepší nebude. A také že ne. Místo toho, aby nás mamčina smrt coby sourozence ztmelila, následovala série nedorozumění zapříčinéná mojí tvrdohlavostí, sestřiným popíráním pravdy a následným nepochopením mých nešikovně formulovaných výroků zde na blogu. Ani narození Jeníka náš vztah nezachránilo.

Pro sestru jsem zřejmě méně než obtížný hmyz