Před rokem jsem "slavil" 32 let. Před "záplavou gratulací" jsem utekl navštívit své rodiště, abych zjistil, že se mi krom historického centra, kde "to" na mne dýchlo, vlastně vůbec nelíbí. Třebíč utopili ve změnit paneláků jako mnohá jiná města, hal obchodních domů, úložišť a překladišť. Chtěl jsem zajít do místní nemocnice a vyhledat porodnici, abych viděl, kde přesně jsem se vyskytl, ale jednak kvůli pohodlí pro malého synka, druhak pro nevalné počasí a do třetice kvůli myšlence, že u nás v Děčíně se porodnice stěhovala také nejednou, jsem se na to vyprdl, pro tenkrát... 

 aneb opravdová dovolená pro nás znamená hlavně vypadnout z domova!...

 VI. ročník byl ve znamení železnice a skal.