To koukáte co? No, já včera koukal taky, když mi v mejlové schránce přistál odkaz na tento článek.

Přestože drby nijak dvakrát nemiluji a ctím soukromí a svobodu každé osoby až do té hranice, kde začíná soukromí a svoboda osoby další, nedá mi to abych o odkaz na článek nezveřejnil a o p. ing. Petráškovi, kterého znám osobně, nenapsal pár řádek. Vím, že je to člověk pokrokový a moderní a svobodu slova akceptuje, tak s chutí do toho!

Mamince toho po rodičích krom vzpomínek moc nezbylo... nemovitostí se vzdala ve prospěch svých sester a na hotovosti po zaplacení všeho potřebného zbylo jednorázově něco kolem Kč 30tis... já začal studovat na obchodní akademii a tak jsem ukecal rodiče k 'nutné' investici do počítače.

Po dlohé době se u mě doma objevila sklenice s medem... objevila = koupil jsem. Med mám moc rád a dlouho jsem si jej nedopřál proto, že platit přes 80,- za jeho necelé jedno kilo (malá sklenice) mi přišlo prostě moc. Celkem živě mám totiž v paměti dobu, která je již více než deset let nenávratně pryč, kdy jsem si od dědy (z máminé strany) vozíval plné velké okurkové sklenice medu a samozřjemě zdarma.