Sezóna končí cestou z perníkové chaloupky

Včera jsme absolvovali celodenní výleto-přesun z Litoměřic přes Polskou Jelení Horu a Hořice do Jeřic, kde jsme prožili příjemný večer u přátel.

Já s Jančou a Pařízek přespáváme u Katky v obýváku a všichni, samozřejmě až na mě, spinkají jako nemluvňata a spokojeně oddychují. Neumím spát na neznámých místech, budí mě každý zvuk a dokud ho nezanalizuji a nedojdu k uspokojivému zjištění, co ho způsbilo, je marná snaha usnout znovu. Na pravidelné odfukování osvěžovače zvuku jsem si zvykl ještě před první usnutím. Cinkání lahví v lednici, ve chvíli kdy spouštěla znovu a znovu chlazení, mě ale vždy vyděsilo díky myšlence na shazované lahve, ponechané u ohniště při včerejším popíjení. Pokaždé dalo poměrně dost práce uklidnit se s tím, že o žádného nešikovného zloděje, procházejícího se po zahradě, kde máme postavené motorky, nejde. Přesto jsem se vyspal na velké sedačce pohodlně a když nás před osmou přišla do obýváku omrknout Katčina fenka, byl jsem již vzhůru.

U snídaně padají návrhy na společný, pětičlenný, výlet do Hořic, nicméně jelikož já bych byl rád zavčas doma a Janča by ráda viděla nedalekou Perníkovou chaloupku, máme alespoň "záminku" pro další návštěvu :).

Po vydatné snídani poklábosíme, prohlídneme pár posledních fotek a už se pomalu, ve stylu hesla "jen krátká návštěva potěší" s díky zvedáme. Mám radost, že jsem konečně splnil deset let starý slib návštěvy a po několika letech plánování přes ICQ se tak konečně s Katkou znovu viděl. Uvidíme, kdy že to tedy vyjde zase příště.

Z Jeřic směřujeme do Hradce Králové, kde tankujeme u místní Hypernovi. Z Hradce pokračujeme do obce Ráby (mimochodem, pokud změníte "y" na "i", jste o pár set km jinde!) nacházející se pod hradem Kunětická hora. Právě zde je výše zmiňované muzeum perníku a Perníková chaloupka.

Motorky necháváme na mírně odlehlém parkovišti, jelikož to u Chaloupky je zřejmě pouze pro VIP nerespektující zákaz vjezdu. Procházíme lesíkem a už jsme u brány, kde platíme dobrovolné, avšak pevně stanovené vstupné. Zvláštní... :-?

Nacházíme se v Perníkovém hejtmanství, procházíme kolem "Ohniště dvanácti měsíčků" až k Perníkové chalopce, kde se za věznicí s prstovým tlustoměrem dostáváme k té pravé pokladně. Mírně nemile jsme překvapeni, že zde se platí již povinně. Zakupujeme vstupenky, turistickou známku a odkládáme pár motobřemen.

Průvodkyní nám je mladá, pohledná slečna nevysokého vzrůstu, zřejmě nějaké Mařenka, na kterou jsou zde překřťěny všechny dívky, stejně jako hoši na Jeníčky. Následuje oprášení znalostí pohádky o Perníkové chaloupce, převyprávěné do příjemné podoby a seznámení s historií místa a s perníkářskými výrobky vystavenými v první místnosti prohlídky.

Abysme se dostali do další místnosti, kterou je Perníkářská dílna Ježibaby, musíme projít pohádkovým, strašidelným lesem.

Pokud Ježibabu slušně pozdravíte a poprosíte o perníček, každý návštěvník jej dostane. Nic nekraďte, trouba je sice již elektrická, ale kdo ví, jak byste byli potrestáni :). Místo toho zcela určitě poděkujte a brzy se dozvíte o tom, jak Ježibaba perníčky peče.

Další místností je Medový ráj, kde krom jedinečného stromu Perníkovníku uvidíte více než tisíc kusů překrásných perníků, z nichž rozhodně váš zájem probudí mimo jiné např. perníkové obkladačky :) Zde si můžete také nějaký ten perníček pořídit a dál pokračovat přímo do Nebe.

Projdete místností, kde Ježíšek s andílky plní dětská přání a vyrábí počasí a už jste v pekle.. Pokud se vám zdá, že je zde poněkud tepleji, než v předchozích místnostech vězte, že i vy máte na duši hříchy, za které budete jednou pikat... tedy pokud nebudete nadále činit jen dobro :)

Z pekla můžete rychle utéct zpět ke světským radostem a to rovnou do  občerstvovny "U všech čertů" a nebo do Otesánkovi mlsárny  o patro výš:).

Pokud přijedete v ten pravý čas, můžete se projít po tržnci s perníkem, zhlédnout loutkové představení nebo se případně zapsat v Perníkové matrice.

Návštěvu perníkové chaloupky můžu doporučit všem dospělým, kteří neočekávají strohou muzejní výstavku, a hlavně všem před-školákům, jejichž rodiče jsou stále trošku dětmi a nebude jim tak dělat problém strávit silně infantilní výklad :).


... v autoatlasu marně vybíráme zajímavější cestu aniž by byla časově náročnější, než nám nabízí navigace a tak frčíme zpět domů přes Lázně Bohdaneč na Mladou Boleslav až do Zahrádek.

Neobvykle nejedeme ryze turisticky a tak cesta rychle utíká. Stavíme akorát za účelem úlevy zadnicím a močovým měchýřům. Při jedné takové zastávce zjišťuji, že ze zadní gumy již v jednom místě opravdu prosvítá plátno. Zbytek cesty se tak snažím jezdit co nejvíce esíčka a Janče se to začíná dokonce i líbit :). Né tak strážníkovi městské policie, který s radarem v ruce zaměřuje jak na zajíce.

V Zahrádkách stavíme, kocháme se krásným podzimem a hlavně se loučíme s Pařízkem. Dál frčíme každý po své trase rovnou domů. Za hodinu si vyměňujeme smsky s tím, že jsme v pořádku dorazili... tak zase na jaře!

Najeto celkem 620 km po trase Děčín-Úštěk-Litoměřice-Zahrádky-Stráž pod Ralskem-Turnov-Harrachov-Chojnik-Jelenie Gora-Velká Úpa-Jeřice-Hradec Králové-Ráby- Lázně Bohdaneč-Mladá Boleslav-Zahrádky-Děčín

PS: jedna socha řezbáře Josefa Cipriána umístěná v Perníkovém hejtmanství, má u sebe zajímavou cedulku s věnováním: "Všem okradeným a zavražděným"...