Davidhavel | Psáno srdcem

sešli jsme se zde proto, abychom se rozloučili s maminkou, životní láskou, přítelkyní a kamarádkou, s paní Helenou Havlovou...

Maminka, Helena se narodila 27. dubna 1965 v Třebíči a téměř do svých dvaadvaceti let žila se svými sestrami u rodičů v malebné vesničce, jménem Dešov. V nedalekých Moravských Budějovicích později získává životní zkušenosti a poznává první lásku, přičemž již v roce 1982 se jí narodí syn - David. 

V roce 1985 se naše Helča, tehdy již Havlová, stěhuje do Děčína – Březin a přivádí na svět dceru Lucii. Březiny se stávají na dlouhá léta naším společným domovem. 

V roce 1994 spatří poprvé světlo světa druhý syn Heleny Havlové – Vojta.

Kromě života rodinného se mamka zcela oddala profesi kterou se vyučila - byla prodavačkou, pokladní. Ať už u jakékoli firmy, dalo se říci, že ji tato práce naplňuje, ač ji v poslední době zároveň značně zmáhala. Právě v zaměstnání potkala spoustu zajímavých lidí, jak z řad kolegů a kolegyň, tak zákazníků. 

Lidé, kteří pochopili bodrý vtip naší Heleny a rozeznali pravý moravský naturel člověka se srdcem na dlani, si ji okamžitě zamilovali... Ti co měli rádi ji, ona je

milovala, Ti co ji kdy milovali, pro ty žila.

Helena Havlová, maminka, životní láska, přítelkyně a kamarádka, žila bohatým životem plným zážitků. Život brala takový jaký je, nelehký, ale o to více dokázala využít i chvilkové atmosféry radosti a štěstí, přičemž spolu s nenapodobitelným vtipem tyto rozdávala plnými dlaněmi a celým svým srdcem.

Možná, že právě proto, že tak moc žila pro druhé a své chvilky štěstí využívala v maximální možné míře, ji právě srdce zradilo a došlo tak překvapivě brzy

k neodvratitelnému...

Po třítýdenním, vysilujícím boji nachází naše milovaná a nenahraditelná Helena Havlová klid a dopřává si spánek věčný...

Nezbývá než poděkovat za chvíle, které jsme s ní mohli prožít, za vše, co pro nás udělala, za starostlivou péči, každé pohlazení a úsměv na její tváři, který byl věnován právě nám....

Za všechny Tvé děti Ti z tohoto místa, maminko, vzdávám dík a dávám Sbohem...

 Zároveň bych rád poděkoval smutečním hostům, za projevy soustrasti.