Nevymýšlel jsem ani moc dlouho, co si koupit za dědictví po mamince, než se korunky rozutečou v běhu života...
Touto myšlenkou se nechal nadchnout i můj bratr, který doteď hodinky vůbec nenosil, a tak jsme si užili včera příjemné odpoledne, kdy jsme přes 2 hodiny pendlovali mezi dvěma (třemi) obchody a vybírali ty pravé a jediné. Původní myšlenka, že budeme mít podobné, neřku-li stejné, vzala velmi brzy za své a je to tak dobře. Z těch svých jsme oba nadšení a stejně jako jsme stejní a přesto úplně jiní my dva, máme stejný, ale úplně jiný památeční šperk...
Zbývá vymyslet originální text, který si necháme do hodinek vyrýt.
Samozřejmě každý budeme mít jiný, ale oba ve smyslu "od maminky".
