Život se zase posunul, bráško ;)

 ... tentokrát správným směrem, ne jako před půl rokem, kdy z ničeho nic udělal osud tlustou čáru napříč několika životy...

Od té doby bydlel bratr u nás, a až na pár menších zádrhelů, které z dlouhodobějšího hlediska nestály vůbec za řeč, si myslím, že soužití bylo zcela v pohodě. Nicméně ideální stav to nebyl občas asi pro nikoho.

Včera jsem bráškovi (téměř 20letému) pomohl ze staveniště, v které se proměnil lehce zanedbaný, pronajatý byt, udělat místo k vcelku slušnému přežívání, příští týden to prý s naším tátou dorazí a o týden později si přijede brácha pro všechny své věci...

Dnes Janča pro Vojtu připravila rozlučkový oběd, nabalili jsme mu něco s sebou a tradá... Jsme tu zase sami dva (a půl). Najednou z toho běžného, správného a původního mám zvláštní pocit, naštěstí tu nebude ten "podivný klid", který mám tak rád už dlouho :)).

Díky jistým životním příběhům našich rodičů, máme s bráchou k sobě velmi blízko a tak jsem si zažil pocit rodiče, kterému odchází z domova dítě... 

Drž se bráško!