ili, byli bratříček a sestřička. Jednoho dne vzal bratříček svoji drahou sestřičku za ruku a řekl: "Od té chvíle, co nám zemřela maminka, nastaly nám zlé časy."
Časy naštěstí nenastaly zlé, s realitou jsme se museli smířit. Srovnáváme se s ní každý sám, každý po svém. Je smutné, že jsme se nespojili, ale rozdělili. Je zejména smutné, že společně "nemůžeme" sdílet radost ze štěstí našich dětí...
aneb Hovory s pamětníky 2. světové války.
V rámci cestováni do a z práce jsem se od čtení děsivého zpravodajství vrátil ke čtení knih. Čtení jsem si nevybral veselé, ale ...
...hrůzy válečné zvůle vyniknou nejvíce na příbězích jednotlivců.
Kniha osmi autorů vydaná roku 2005 ku příležitosti 60. výročí od konce světové války obsahuje 17 příběhů lidí, kteří válku prožili na různých místech, v různém věku a v různém společenském postavení. Jde tak o mozaiku, která na první pohled do sebe vůbec nezapadá a přeci je nezbytně spjata v jeden celek. Zahrnut je tak příběha vojáka, civilistů, dětí, Židů, Čechů, Rusů, Slováků, příběh "zámecké paní, adoptovaného Žida z Lidic, nezlomné Rusky, ne-bojácných" pilotů RAF, lidí nahnaných na nucené práce do Rajchu, člověka působícího v odbojí i člověka přeživšícho šňůru koncentračních táborů a pochod smrti. Rozhovory jsou to fascinující, hrůzostrašené a velmi čtivé. Zajímavé jsou také zmínky o pomstě a nenávisti Čechů vůči Němcům, smutná jsou konstatování ohledně srovnání se socialismem a varující jsou slova o strachu ze sílícího "neonacismu"...
Co se stalo v Uherském Brodě je zřejmě všem známo. Jak se k tomu postavila Policie je známo méně, proč také, když údajně nepochybila a to navzdory tomu, že kvůli vlastní bezpečnosti dvou příslušníků se uvnitř vystřílené hospody nechali na zemi umírat lidé, navzdory tomu, že politik byl na místě události dříve, jelikož vrtulníkem, než zásahovka, jelikož autem...
Z toho, co se stalo je mi na zvracení, celkově... nejen z toho magora, co si tam léčil komplexi kdo ví z čeho a bylo mu jedno na kom. Zamyšlení na D-Fens je více než zajímavé.