né, naštěstí né soused, ani žádný jiný otrapa, ale podzim...

Aneb dvě fotky z našeho střešního okna...

S nadšením i obavami zároveň jsem si téměř před dvěma lety objednával po internetu svoje první kalhoty na motorku. Byla to patálie, o čemž jsem psal podrobně zde. Nicméně, když už kalhoty dorazily, radost z nich byla poměrně veliká a jízdní pohodlí proti do té doby využívaným džínsům bylo zcela nesrovnatelné. Bohužel poměrně záhy jsem začal zjišťovat, že to či ono není zrovna tak, jak bych si představoval a tak muselo dojít na kalhotách k některým úpravám, jako bylo vyjmutí pěnových kolenních chráničů, které beztak nedosedaly tam, kam by měly, našití poutek na nohavice ve stylu tepláků šedesátých let a v zájmu pasivní bezpečnosti našití reflexních pruhů po celé délce nohavic. Úpravy prospěly a nošení se tak stalo opravdu příjemným... dokud... dokud jsem dvakrát, třikrát nepromokl a kalhoty nezačaly propouštět... i s tím jsem byl ochotný se smířit, nicméně ne tak s faktem, že se kalhoty začaly trhat naprosto všude a to nejen ve švech např. při rozlepování kapsy na suchý zip, ale i kdekoli jinde třeba při dřepu (a nebylo to tím, že by mi byly o pár čísel menší) nebo se mi roztrhly v rozkroku při delším kroku... pevnost materiálu tedy nejhorší, jakou jsem u jakéhokoli oblečení kdy zažil, což je o to smutnější, že se jednalo o kalhoty určené na motocykl, byť údajně dle výrobce primárně určené pro civilní nošení (ať žijí alibistické výmluvy – při prodeji o něčem takovém nikde nebyla ani zmínka). Kalhoty jsem střídavě nosil a nenosil, trhal a nechával zašívat a sešívat, až mě s nimi doma a poté i profesionální švadlena vyhodili, že dál už to nejde. Oprášil jsem tak dodací list a jal se sepsat před vypršením zákonné záruky tento reklamační dopis..

Sepsáno 29. 12. 2009

''Sedím sám ve vybydlené kanceláři uprostřed opuštěného areálu... zítra odevzdáme klíče od čerpačky, kde jsem dva a půl roku dělal pumpaře.