Včera jsme absolvovali celodenní výleto-přesun z Litoměřic přes Polskou Jelení Horu a Hořice do Jeřic, kde jsme prožili příjemný večer u přátel.

Já s Jančou a Pařízek přespáváme u Katky v obýváku a všichni, samozřejmě až na mě, spinkají jako nemluvňata a spokojeně oddychují. Neumím spát na neznámých místech, budí mě každý zvuk a dokud ho nezanalizuji a nedojdu k uspokojivému zjištění, co ho způsbilo, je marná snaha usnout znovu. Na pravidelné odfukování osvěžovače zvuku jsem si zvykl ještě před první usnutím. Cinkání lahví v lednici, ve chvíli kdy spouštěla znovu a znovu chlazení, mě ale vždy vyděsilo díky myšlence na shazované lahve, ponechané u ohniště při včerejším popíjení. Pokaždé dalo poměrně dost práce uklidnit se s tím, že o žádného nešikovného zloděje, procházejícího se po zahradě, kde máme postavené motorky, nejde. Přesto jsem se vyspal na velké sedačce pohodlně a když nás před osmou přišla do obýváku omrknout Katčina fenka, byl jsem již vzhůru.

U snídaně padají návrhy na společný, pětičlenný, výlet do Hořic, nicméně jelikož já bych byl rád zavčas doma a Janča by ráda viděla nedalekou Perníkovou chaloupku,

Jelikož prodloužený víkend (26. - 29. 9. 2009) sliboval počasí jako dělané ke krásnému ukončení motorkářské sezóny, mohli jsme s Pařízkem zrealizovat dva dlouho odkládané plány. Tedy, upřímně řečeno, spíš jsem se konečně po deseti! letech rozhoupal a jel navštivit svoji internetovou přítelkyni

 V neděli 20. září 2009 vyrážíme těsně před polednem na "vodní hrad v Budyni nad Ohří". Máme trošku na spěch, jelikož se provádí jen párkrát za den, navíc jen když se sejde nejméně čtyřčlenná skupinka. Mám tak alespoň dobrou záminku přitáhnout rukojeť plynu a stejně jako při návratu z dovolené se svezeme nikoli turisticky, ale sportovně.