Sobota dopoledne 25. července 09. Již druhá nebo třetí sobota, kdy máme v plánu vyrazit na Pařízkovo doporučení do motorkářského /... v Drážďanech. Samozřejmě opět prší a né málo, pojedeme tentokrát nebo ne?
V půl desáté přestává pršet, domlouváme se s Jančou, která jako obvykle brigádniční, že jelikož předpověď počasí je hop nebo trop, cestu riskneme. Vyrážím tedy od Janči babičky, kde garážuji motorku, domů pro navigaci a už zase začíná mrholit. Během pěti minut leje jako z konve. Vracím se do garáže a jsem překvapen Janči úsměvem od ucha k uchu a odhodláním vyrazit.
Zapojuji dobíjení navigace, které jsem nedávo poměrně pracně předělával a ouha... dobíjení střídavě (ne)funguje... jsem zklamaný.. sundavám sedačku, odšroubuji podsedlový kryt abych se dostal ke kabeláži a aniž bych zjistil kde byl problém, dobíjení se stává funknčí. Jestli mám něco jen o málo radši než problém, který neumím odstranit, je to problém, který se z ničeho nic objevuje a stejně tak mizí, aniž bych měl možnost zjistit co je jeho příčinou...
Když konečně vyjedme, je něco před jedenáctou a přestává mrholit. Dokonce chvílemi mezi mraky vykoukne i sluníčko. Nechceme jet po dálnici mimo jiné proto, aby Janča viděla K"onigstein a tak směřujeme na Hřensko a Bad-Shandau. Počasí je jako v dubnu, ale více než občasný déšť nám vadí průjezdové rychlosti obcemi upravené na 30 km/h, což je ještě pořád balada proti několikakilometrovým kolonám táhnoucím se až do Pirny.
Přemýšlím si, jak by bylo fajn, když by jeli nějací další motorkáři, kteří by odmítli čekat v koloně a ejhle... :) Připojuji se za dva Německé kolegy a dosahujeme tak závratné pojezdové rychlosti až 13 km za půl hodiny... S Jačnou se shodujeme na tom, že Němci nám jsou příjemní dokud nemluví... :)
Před Pirnou a další nekonečnou kolonou risknu odbočení na souběžnou silnici a dělám dobře. Drážďany jsou na dohled. Čas běží, je po 13té hodině a já lituji, že jsme nejeli po té dálnici. Marně vzpomínám, do kdy že to v Polu mají otevřeno a doufám, že alespoň do dvou. Měním nastavení navigace na nejkratší možnou trasu k cíli a okrajemi města se dostáváme až na 650 m k cíli...
650 metrů... téměř co by kamenem dohodil... jenže, jak jsem čekal, navigace nepřekvapila a za další křižovatkou byl cíl vzdálený již necelé tři kilometry. Bylo jasné, že jedeme mírně špatně. Tentokrát mě to ani nerozčílilo, přesto jsem hlasitě používal hanlivé výrazy dámského pohlaví adresované mojí navigaci, čímž jsem Janču dokonale bavil :). Jelikož ale vůbec nevím kudy kam, dávám tak navigaci druhou šanci na dovedení k cíli, avšak marnou. V situacích, kdy potřebuji vědět kam mám dále jet, navigace zarytě mlčí, naopak před křižovatkou ve tvaru "T", navíc bez vyznačení hlavní silnice, jsem informován, že mám pokračovat rovně...
Po dalších dvaceti minutách se tak konečně vracíme na pozici "650 metrů k cíli" a tentokrát ignoruji příkaz k odobočení vlevo a odbočím vlevo o křižovatku dál... Polo bylo na dohled :)
Motorku parkujeme přímo před obchodem po půld druhé a to zrovna ve chvíli, kdy odjíždí jiný motorkář na ER-5 :) Po téměř dvou letech mého ježdění potkáváme tento stroj teprve podruhé :).
Vstupujeme do obchodu a zasekáváme se hned za dveřmi u skříněk, kdy zjišťujeme, že jet jen s kreditní kartou nebylo to nejlepší, jelikož zálohu 1E na klíček od skříňky z karty nedostanu...
Ptám se tedy pokladní, zda můžeme s naším vybavením dovnitř a ta mi odpovídá že ano. Tedy nejspíš, jelikož s mojí "Abitur aus deutsche Sprache" sice většinou dokáži říci co potřebuji, ale prakticky nerozumím :(. Přesto jsem Janču ohromil, jelikož reagovala překvapným výrazem a větou "Ty mluvíš!?!" :)
Projdeme prodejnou, která není tak velká, jak jsem čekal, prohlídneme pár věšáků s "damen Hosen" a jelikož marně hledám kalhoty nabízené na internetu za velice zajímavou cenu, obracím se na obsluhu. Po sdělení co sháním je mi nabídnuto jiné zboží, jelikož to námi vybrané - tj. zlevněné je samozřejmě pryč. Postupně přecházíme od kožených kalhot k textilním a Janča mě šokuje zcela opačným názorem, než prosazovala doposud a volí kalhoty textilní s tím, že se v nich cítí lépe. Ze slev jsme nevybrali nic (ono ani nebylo moc z čeho vybírat) a tak kupujeme za plnou cenu 120 Eur textinlní kalhoty označené jako DRIVE CORDURA Pnt Lady. Je to moje prví platba kartou v zahraničí, oficielní kurz ČNB byl kolem 25,- za E, tak jsem zvědavý, co mi bude ČSOB účtovat...
Pokladní mi nabízí zákaznickou kartu a tak mírně zmatečně vyplňuji svoje osobní údaje. Třeba to někdy k něčemu bude.. po zaplacení kalhot zřejmě špatně vysvětluji, že se vracím na prodejnu za svojí přítelkyní, která si kalhoty rovnou obleče. Špatně proto, že při průchodu pokladnou pokladní mírně nechápe, proč ji znovu ukazuji účtenku a Janči staré džíny v igelitce. Pochopí, když zjistí, že se Janče u pasu houpají cenovky, které navrhuje k Jančině radosti odstřihnout. Čecháčsky mě napadá, že by dost pravděpodobně šlo něčím se dovybavit zdarma a prostě projít...
V návalu nadšení z Janči radosti nad novými kalhotami (ač se mi také líbí, jel bych jinam pro jiné za jiný peníz) chci Janče pořídit ještě botky na motorku, avšak nemají její velikost :(. Pro moji peněženku dobře :).
Před Polem si dáváme v rychlosti čaj z termosky, zadáváme nejrychlejší možnou cestu domů a vyrážíme s bouřkou v zádech. Než se dostaneme k dálnici už leje jako z konve a my stojíme několik dlouhých minut na červené... uff... k vzteku.
Na dálnici jsem mile potěšen stylem jízdy Němců, kteří jak je všeobecně známo jezdí většinou striktně podle předpisů, ba co víc, v místech, kde je povolena vyšší rychlost, než které my kvůli silnému bočnímu větru a kroupám dosahujeme, nejsme prasácky předjížděni... tedy jsme, jednou... a auto má CZ značku z Hradce Králové...
Co mě překvapilo je fakt, že cestou po dálnici z Drážďan do Děčína není jediná čerpací stanice... téměř na vzduch tak dojíždíme do Petrovic, kde v zástupech Němců budím u obsluhy (opět?) rozruch tím, že na "Guten Tag" odpovídám "také vám přeji hezký den" :).
Bundy z Bikerscrownu ani tentokrát nepropustily, kanady také ne, Janča byla v nových kalhotách s tepelnou vložkou jako v bavlnce. Bohužel kožené kalhoty, které jsem koupil od Janči, nápor deště a vody stékající z mé bundy + z nádrže nezvládly a tak jsem měl zadek opět jako v lavoru :(. Stejně tak Janči rukavice nejsou do deště nejvhodnější, ony totiž nejen že nemají kloubní protektory, ale co jsem si nevšiml, nejsou celokožené :( Co dodat za "pouhých" 900 :(. ... se svými rukavicemi jsem spokojen, nejhorší součástí naší výstroje jsou tak Janči vietnamské botasky... snad brzy nejen uvidíme, co mají v Polu na druhé Drážďanské prodejně :)...
PS: cestou domů u vlakové stanice příslušné našemu domovu vidím stát mírně upravenou ER-5 :).