Zajímalo by mě, kolik z vás, si pamatuje na velkolepý projekt E-city... nehledejte v encyklopediích, nevzpomínejte, v kterém filmu se tento výraz používal... pokud víte, víte... pokud ne, vězte, že šlo o jeden z největších internetových projektů (pokud to nebyl projekt úplně největší), které se spouštěly v době, kdy internet teprve velice pozvolna začínal pronikat do škol a našich domácností.
Bude tomu již deset let... tudíž se psal rok 1999 (kolik že vám to bylo? aha, tak proto nevíte!) a tehdejším monopolním poskytovatelem připojení k internetu byl samozřejmě Český Telecom... rychlost byla limitována pro domácnosti 56kb/s, reálně jsme byli někde na polovině, až 3/4 a to už byl "hukot"!... no neberte to za "pouhou korunu za minutu" jak zněl i jeden z reklamních sloganů, ovšem pouze MIMO ŠPIČKU...! Ve školách se standardně pracovalo na Pentiích řady I-II s procesory na 233 Mhz, největší "pařani" měli ve svých mašinách grafické karty s 16 MB RAM.. nejhranější hrou byl Half-Life... to byly časy :)
Ele zpět k E-city samotnému - tehdejší Telecom spolu s tehdejší Expandia Bankou a tehdejším RadioMobilem = poskytovatelem GSM sítě Pageas (to je hrozné, jak se vše mění, že?) si vymysleli virtuální město, které slibovalo v duchu hesla "kdo není na internetu, jako by ani nebyl" nechat vás žít váš paralelní život. Bydleli jste, chodily do práce = plnily úkoly, vydělávali peníze a následně je utrácely za zboží. Měla to být vlastně masová on-line hra a jejím tvůrcům sloužila krom propagace k zjištění, zda je v českých podmínkách reálné nabídnout čechům internetové obchody a bezhotovostní platby za zboží. Věřte nevěřte, v roce 99, tedy v roce 1999 nic takového jako on-line interntové obchody neexistovalo! (Pokud se najdou výjimky, omlouvám se).
Nostalgická utopie, že? V dnešní době, kdy si umí na internetu najít a objednat téměř jakékoli zboží i dítě z prvního stupně základní školy je něco takového naprosto nepředstvitelné.
Dnem, kdy se překrásná brána E-city otevřela prvním obyvatelům města se stal 1. březen 1999. Zájem byl obrovský, tak obrovský, že servry samozřejmě spadly a pro většinu potencionálních obyvatel se stalo jejich nové město nedostupné, tak jako pro mě.. jediné co jste mohli udělat, bylo uložit si obrázek brány na svoji plochu, což věřte nevěřte bylo tenkrát opravdu in a to nejen pro pubescenty.
Asi po týdnu jsem se do města konečně dostal, stal se ze mě řádný obyvatel a čekal jsem svůj první úkol - najít "to a to zboží" v některém z obchodů a zaplatit pomocí svého internetového účtu. Jelikož jsem nikdy nic takového nedělal, byla to pro mě větší záhada jak sudoku. Nakonec jsme to s přáteli dali dohromady, nakoupili a ti šťastnější z nás dokonce vyhráli reálné ceny od sponzorů (tuším, že kšiltovku s logem Paegas-u). Mezi spolužáky započal boj a leckdy i ten fyzický, jelikož o přestávkách jsme utíkali hned se zazvoněním do počítačových učeben a snažili se (většinou marně) přihlašovat na své účty, abysme jako první měli hotový další úkol a postupovali tak po karierním žebříčku výše a výše...
Já osobně jsem nikam závratně nevystoupil, ale špatně jsem si nežil... na nájem jsem vždy vydělal, občas něco nakoupil... ale nejčastěji jsem si psal s naším pánem - absolutistickým monarchou p. E-manem - o tom, co a proč nefunguje a kdy to půjde... jako správný monarcha se s odpovědí přiliš často neobtěžoval a pokud, šlo často o prázdné sliby a reklamní plky.. Zato můj spolužák byl na vrcholu blaha, když se mu povedlo skoupit pár pozemků a pak je pronajímat... tajně jsem mu záviděl, ale já narozdíl od něj měl již na střední reálné "zaměstnání" a další povinnosti, tudíž jsem na internetu nemohl vysedávat "x" hodin denně a tak jsem radši tento projekt zavrhl a zůstal u svého obrázku na ploše, který o pár měsíců později nahradily k nelibosti mojí maminky, starostlivé o duševní vývoj mého mladšího bratra, spoře obnažené lepé děvy.
E-city fungovalo jako hra pouze do října téhož roku, kdy se začalo obchodovat reálně, s reálnými penězi a tak s počátkem dalšího školního roku málokterý spolužák zaklepal na ono bránu, která mě nevím proč svým vzhledem doposud fascinuje. Záhadou mi zůstává, proč samotný E-city projekt byl ukončem až v roce 2003, když vývoj byl pokud vím nulový a tudíž i návštěvnost upadala stejně rychle, jako v prvních měsících přibývala...
A tak se z E-city stalo město duchů a postupně upadá v zapomění... i když né u všech..
Související: Wikipedia - E-city ; Sběr mp3 v pravěku
Bude tomu již deset let... tudíž se psal rok 1999 (kolik že vám to bylo? aha, tak proto nevíte!) a tehdejším monopolním poskytovatelem připojení k internetu byl samozřejmě Český Telecom... rychlost byla limitována pro domácnosti 56kb/s, reálně jsme byli někde na polovině, až 3/4 a to už byl "hukot"!... no neberte to za "pouhou korunu za minutu" jak zněl i jeden z reklamních sloganů, ovšem pouze MIMO ŠPIČKU...! Ve školách se standardně pracovalo na Pentiích řady I-II s procesory na 233 Mhz, největší "pařani" měli ve svých mašinách grafické karty s 16 MB RAM.. nejhranější hrou byl Half-Life... to byly časy :)
Ele zpět k E-city samotnému - tehdejší Telecom spolu s tehdejší Expandia Bankou a tehdejším RadioMobilem = poskytovatelem GSM sítě Pageas (to je hrozné, jak se vše mění, že?) si vymysleli virtuální město, které slibovalo v duchu hesla "kdo není na internetu, jako by ani nebyl" nechat vás žít váš paralelní život. Bydleli jste, chodily do práce = plnily úkoly, vydělávali peníze a následně je utrácely za zboží. Měla to být vlastně masová on-line hra a jejím tvůrcům sloužila krom propagace k zjištění, zda je v českých podmínkách reálné nabídnout čechům internetové obchody a bezhotovostní platby za zboží. Věřte nevěřte, v roce 99, tedy v roce 1999 nic takového jako on-line interntové obchody neexistovalo! (Pokud se najdou výjimky, omlouvám se).
Nostalgická utopie, že? V dnešní době, kdy si umí na internetu najít a objednat téměř jakékoli zboží i dítě z prvního stupně základní školy je něco takového naprosto nepředstvitelné.
Asi po týdnu jsem se do města konečně dostal, stal se ze mě řádný obyvatel a čekal jsem svůj první úkol - najít "to a to zboží" v některém z obchodů a zaplatit pomocí svého internetového účtu. Jelikož jsem nikdy nic takového nedělal, byla to pro mě větší záhada jak sudoku. Nakonec jsme to s přáteli dali dohromady, nakoupili a ti šťastnější z nás dokonce vyhráli reálné ceny od sponzorů (tuším, že kšiltovku s logem Paegas-u). Mezi spolužáky započal boj a leckdy i ten fyzický, jelikož o přestávkách jsme utíkali hned se zazvoněním do počítačových učeben a snažili se (většinou marně) přihlašovat na své účty, abysme jako první měli hotový další úkol a postupovali tak po karierním žebříčku výše a výše...
Já osobně jsem nikam závratně nevystoupil, ale špatně jsem si nežil... na nájem jsem vždy vydělal, občas něco nakoupil... ale nejčastěji jsem si psal s naším pánem - absolutistickým monarchou p. E-manem - o tom, co a proč nefunguje a kdy to půjde... jako správný monarcha se s odpovědí přiliš často neobtěžoval a pokud, šlo často o prázdné sliby a reklamní plky.. Zato můj spolužák byl na vrcholu blaha, když se mu povedlo skoupit pár pozemků a pak je pronajímat... tajně jsem mu záviděl, ale já narozdíl od něj měl již na střední reálné "zaměstnání" a další povinnosti, tudíž jsem na internetu nemohl vysedávat "x" hodin denně a tak jsem radši tento projekt zavrhl a zůstal u svého obrázku na ploše, který o pár měsíců později nahradily k nelibosti mojí maminky, starostlivé o duševní vývoj mého mladšího bratra, spoře obnažené lepé děvy.
E-city fungovalo jako hra pouze do října téhož roku, kdy se začalo obchodovat reálně, s reálnými penězi a tak s počátkem dalšího školního roku málokterý spolužák zaklepal na ono bránu, která mě nevím proč svým vzhledem doposud fascinuje. Záhadou mi zůstává, proč samotný E-city projekt byl ukončem až v roce 2003, když vývoj byl pokud vím nulový a tudíž i návštěvnost upadala stejně rychle, jako v prvních měsících přibývala...
A tak se z E-city stalo město duchů a postupně upadá v zapomění... i když né u všech..
Související: Wikipedia - E-city ; Sběr mp3 v pravěku