Do práce jezdím již poměrně dlouho, až na výjimky, vlakem. V uších mám sluchátka a pokud neklimbám, bavím se. Někdy je to opravdu zajímavé panoptikum. Poměrně nedávno s námi začala jezdit tak třicetiletá paní s klučinou tak do první, druhé třídy. Klučina je evidentně jedno z těch dětí, které trpí oněmi civilizačními poruchami soustředění a hyperaktivity.

 Tak jsme zase jednou nevěděli co uvařit. Podívali jsme se co nabízí naše chladicí skříňka a rozhodli se pro rybu. Ryby máme rádi, ale je škoda, že nejdou jíst jako řízek :D. Ne tak Pangas. Vím, vím, sám jsem proti této rybě kdysi zbrojil, ale... Myslím, že se nám to opravdu povedlo, každopádně jsme si pochutnali.