Poslední dobou přemýšlím často o umírání a o smrti. Zřejmě proto, že za chvíli bude první "výročí" (jak já ten výraz v tomto směru nenávidím, ale jak to říci jinak?) mamčina odchodu na věčnost, pokud něco takového existuje. Možná se zabývám těmito myšlenkami také proto, že mi není už týden dobře a v noci nemůžu spát.

Protože nejsem úporným vyznavačem žádného povznášejícího náboženství, není to veselé přemýšlení. Možná ale věřím na jakýsi osud (ač myšlenka, že osud neexistuje, existují jen různé možnosti mi také není vůbec cizí) a tak třeba díky tomuto osudu se mi dostal do DVD film "Zastav a nepřežiješ"...

Asi abych sám sebe a své myšlenky nebral tak vážně... Pobavil jsem se fakt skvěle! Takovou akční "blbost" s nádechem stylu Tarantina jsem nikdy neviděl ani nečekal! Půl jedné v noci a já se chvílemi řehtal jak kůň :D. Jo, někdo si svoji poslední "hodinku" umí fakt užít :D

Veselé myšlenky při pohodové neděli! David. 

Mamča si kdysi koupila přenosné DVD. Nechápal jsem, k čemu?! Film si přeci člověk nejlépe vychutná na velké obrazovce, pořádně rozvalaný na guači, když už nemá to štěstí, že je vlastíkem domácího kina (jednou bych jím chtěl být)... Mamince jsem radost svojí myšlenkou snad moc nezkazil, byla totiž tak nadšená! Já doufal, že si pořídí spíš nějaký starší notebook, ten je přeci tak multifunkční, no ale co.. proti vkusu,.... hlavně, když měla radost.

Po mamčině smrti jsem si koupil (předražený) tablet. Vize byla taková, že ho budu mít doma prakticky permanentně zapojený a promítat si na něm vzpomínkové fotky ; navíc! na cestě vlakem do práce a z práce mohu brouzdat po netu, přes wi-fi. Realita?

Vlastně to měl být další komentář pro "Inenaso", ale pak jsem si uvědomil, že na dané téma jsem chtěl již dlouho napsat zamyšlení. Tudíž 2v1:

Včera ráno jsem přemýšlel o tom, jak koukám na svět kolem sebe, zejména ve chvílích, kdy jsem sám, nebo na poklidném výletě v přírodě. Vzpomněl jsem si na maminku, na výletech koukávala často tak nějak "zasněně, až nepřítomně", ale to bylo jen klamné zdání! Ona si totiž ten pohled užívala :). Užívala si to místo, tu atmosféru a ryla si je do paměti, tu jedinečnost okamžiku, jeho prchlivost a krásu.

Dělám vlastně to samé, akorát tomu říkám "dívat se přes foťák".