Již pár let "trpím" poměrně velmi nekvalitním spánkem. Záměrně něříkám nespavostí, usnout  při nečinnosti během pár chvil nemám problém a spal bych naopak bez problémů od soumraku do úsvitu, což zejména po posunu času je velmi nepraktické. Každopádně se v noci velmi často budím, klidně i několikrát za hodinu. Neumím spát na zádech (kromě případů, kdy jsem ožralý jako čuně) a z boku na bok se neotočím aniž bych se neprobral. Mimo to se budím velmi často proto, že mám v sobě jakési zabudované hodiny, které pořád odpočítávají. Je jedno co přesně, ale odpočítávají - pořád - kolik hodin mohu ještě spát než budu muset vstávat, je tak "otázka" více než častá a typická. Tento stav neodstranily ani prášky na spaní (které jsem do nedávna nikdy nebral), jen ho mírně potlačily, ale o tom jsem psát dnes nechtěl. Psát jsem chtěl o snu, snu o mamince... sny všeobecně mne budí velmi často, nezdají se mi totiž většinou moc hezké, o tom jsem psal myslím zde.

Jak propřežíváte? My jsme se s bráchou vydali na kopec kousek tady od nás, kam jsme léta chodili s mamčou. Byla to taková naše tradice, alespoň jednou za rok si ten kopec v co nejširší rodiném kruhu vyšlápnout. Psal jsem o tom třeba zde.. Jak už to v životě bývá, né vždy to každému (rozuměj skoro nikdy všem) vyšlo a chodili jsme v různých skupinkách, za různého počasí v různých obdobích roku, každopádně jsme chodili s mamčou moc rádi :). Dokonce jsem začal psát naši vrcholovou "naChmelenou" knihu, neb kopec zmíněný, Chmelník se jmenuje...

 Tak za týden je to zase tady... už víte koho? Pokud ne, třeba vám pomohou zde.