Dušičky 2013

Jak propřežíváte? My jsme se s bráchou vydali na kopec kousek tady od nás, kam jsme léta chodili s mamčou. Byla to taková naše tradice, alespoň jednou za rok si ten kopec v co nejširší rodiném kruhu vyšlápnout. Psal jsem o tom třeba zde.. Jak už to v životě bývá, né vždy to každému (rozuměj skoro nikdy všem) vyšlo a chodili jsme v různých skupinkách, za různého počasí v různých obdobích roku, každopádně jsme chodili s mamčou moc rádi :). Dokonce jsem začal psát naši vrcholovou "naChmelenou" knihu, neb kopec zmíněný, Chmelník se jmenuje...

Mamčin popel jsme uložili minulou neděli tam, kde si to přála (jelikož nám to místo nestihla přesně neukázat, tak se alespoň domníváme, že to je tam nebo alespoň poblíž *), což je téměř 300 km od našich současných domovů... svíčku jsme tedy byli zapálit dnes s bratrem na místě, odkud je by bez mlhy byl výhled široko daleko a kde nám všem, co jsme s ní byli rádi, bývalo tak dobře... Ve chvíli, kdy jsem se loučil pozdravem "ahoj příští rok" a vojenským zasalutováním, začali kdo ví proč v Děčíně houkat sirény... 

* - jedna z posledních smsek od maminky: "... pomalu dušičky na Moravě vzdávávám, kupodivu me to nemrzi, mam teď jiné radostné myšlenky a přednost mají živí, tak někdy jindy. Doufám, že mám spoustu času vám ukázat, kam mě vyklopit, ještě chci vidět vnuky v tanečních :-)pa."

listopad 2012...